Není recenze jako recenze

22. října 2017

Každý pisatel někdy napsal svou první recenzi. A nevím, jak vy, ale ta moje vznikla poměrně nedávno - před necelým rokem a půl. Za tu dobu jsem jich napsala už pěknou řádku, minimálně na svoje obvyklé limity, ale stejně mi celou dobu vrtala hlavou jedna věc: co knížky, které jsem četla předtím? A teď nemám tak úplně na mysli ty dětské. Ale co třeba ty, které si rozhodně zaslouží můj obdiv, které jsem četla a čtu znova a stále dokola? Možná jsem divná, ale já si myslím, že i ty by měly dostat místo u mě na blogu.

Jenže to se lehko řekne a hůř udělá, protože vedle oněch srdcových knih, o kterých mluvím, leží další kupa knížek - nově přečtených -, které taky čekají na svou chvilku slávy. Tak co s tím?

A přichází další problém: co udělat se sériemi, které jsem zhltla najednou a je pro mě vážně těžké zrecenzovat jednotlivý díl po dílu? Páni, nevím, jak vy, ale já mám už teď hlavu jako pátrací balon. Těch papírových zázraků je zkrátka hromada, a to jich pořád přibývá. Nehovořím o té poslední kupě, tentokrát do školy - k maturitě. Ty sice v plánu do blogu zahrnovat nemám, ale někdo je přečíst musí.

Ale vezměme to popořádku. Nejprve se zaměříme na jednotlivé knihy či celé série, které si můj obdiv zaslouží, ale už zkrátka nemám srdce na to, je kritizovat. To bych je musela mít přečtené jednou, a ne třináctkrát.

Začnu asi takovou klasikou: Harry Potter. Chlapec, který přežil. Chlapec, který žil v přístěnku pod schody. Chlapec, díky kterému jezdím na tábor, který je pro mě jako druhý domov. Ale dost té sentimentality (umím já vůbec nebýt sentimentální?). Tahle knižní série byla, je a bude asi už navždycky jedním z pilířů mého života. Nejenže jsem díky ní objevila již zmíněný tábor, ale taky jsem si ozkoušela, jaké to je, založit vlastní RPG, díky kterému jsem poznala skvělé lidi, včetně mojí přítelkyně. Tak trochu tím světem žiju a pravděpodobně napořád budu. Stačí si obléknout plášť, vzít hůlku a je to!

“Mr. and Mrs. Dursley, of number four Privet Drive, were proud to say that they were perfectly normal, thank you very much.”

Samozřejmě vím - především díky různým HP conům a HP debatám -, že i tahle série není bezchybná. J. K. Rowling několikrát přešlápla, nedomyslela tohle anebo taky tamto. A spoustu z oněch chyb se pokusila později vyžehlit na twitteru, kde ji od rána do večera spamují fanoušci s otázkami. Ale jak je známo, nikdo není dokonalý. Ač s chybami, tak tahle knižní série přivedla, a podle mého názoru ještě přivede, tisíce dětí ke čtení. Nese v sobě opravdu velkou dávku poučení, a co víc, učí nás všechny fantazii, odhodlání a odvaze.

Mezi další skvosty v mojí knihovně, ale i v mém životě, patří série Stmívání. A ne, prosím, neklikejte na křížek v prohlížeči, opravdu jsem normální. Nebudu se tu dlouze rozepisovat, protože není zase tolik o čem. Stačí jen říct (kromě toho, že mi přirostly k srdci postavy, děj i celý svět), že tyhle čtyři knihy - nebo pět, počítáte-li i novelu - mě přivedly ke psaní. Daly mi možnost objevit svět fanfikcí, poté lidi, co milovali Stmívání úplně stejně, a zkrátka jsem na nich tak trochu dospěla. Abych nezapomněla, tak od stejné autorky jsem četla i knihu Hostitel, která je taky naprosto úžasná, a kterou možná jednoho dne i zvlášť zrecenzuju. :D

“When you can live forever, what do you live for?”

Třetí série, která stojí za zmínku, je Hraničářův učeň. Díky tomu, že mám zrovna čtvrtý díl stažený v mobilu, je pro mě poslední dobou strašně jednoduché u něj znova a znova prokrastinovat. Popravdě jej mám asi nejradši! Ale ano, všechny díly jsou skvělé. Spoustu z nich jsem četla už tolikrát, že to ani nespočítám. Dokonce jsem nedávno navýšila stupeň své závislosti na Hraničáři tím, že jsem přes kamarádku získala audioknihy. A jéje. Každopádně, John Flanagan je pán, a stejně jako J. K. Rowling anebo Stephenie Meyer, toužím po tom ho potkat. Sice jsem od něj ještě nečetla sérii Bratrstvo, která se odehrává ve stejném světě, ale rozhodně to mám v plánu.

„Ty jsi jen učeň, ty nemáš co myslet.”

Inu a ti z vás, co si někdy přičichli k řecké nebo římské mytologii, tak jim určitě něco řekne takový Percy Jackson. Četla jsem ho jen jednou, pokračující sérii jsem ani nedočetla (shame on me), nicméně to mi nebrání v tom, Ricka Riordana skrytě obdivovat. Myslím, že podobně jako J. K. R přivedla děti ke čtení, tak on zase výborně mladším - ale i starším - čtenářům podal řeckou mytologii. Zkrátka klobouk dolů. A slavnostně přísahám (že jsem připravena ke každé špatnosti), že jakmile se vyhrabu z maturity, přečtu si PJ znova, a vzápětí i Bohy Olympu.

Určitě stojí za zmínku série od L. J. Smith - Tajný kruh, Říše temnot, Temné vize anebo (aspoň začátek) série Upíří deníky. Seriály na jejich motiv jsou většinou strašně mimo originální knihy, ale příběhy samotné jsou super. Říkejme jim „fantasy na odlehčení“ - vyloženě vás nepohltí a nemáte tendenci číst je znova, ale čtou se skvěle.

Výborně, můžu si oddychnout. Srdcové série, které neumím pořádně zkritizovat, jsou za mnou. A to by asi pro jeden článek tak nějak stačilo. Zase vás nechci úplně zahltit. Ale hned v dalším článku se dozvíte, kterých deset knih, přečtených během mého dětství či dospívání, ovlivnilo můj život, ať už jsem je četla jednou anebo třeba padesátkrát.

Budu se těšit!