Film Bajkeři aneb jak jsem přišel o mozkové buňky

3. listopadu 2017

Nikdy jsem se nepovažoval za filmového kritika. Nejsem moc náročný divák, leccos mě pobaví, nadchne, ať už se jedná o českou nebo zahraniční komedii. A speciálně u těch českých je občas potřeba trochu nadhledu. Nebo, lépe řečeno, je potřeba mít ten správný smysl pro humor, abyste si k nim mohli bez starostí sednout, oddechnout si a zasmát se. Možná právě proto mám většinu těch českých v oblibě. Ať už se jedná třeba o „Ženy v pokušení“ anebo starší kousek „Marečku, podejte mi pero“.
Otázkou je, jestli se na ty postupně přibývající české filmy vyplatí chodit do kina - ale koneckonců, kvalitu člověk nikdy dopředu neodhadne, a to ani u zahraničních filmů. Takže i tentokrát jsem směle zhlédl trailer k filmu, přečetl si anotaci a šel do kina. Bylo to ve slevě, takže jsem to bral o to bezstarostněji. Dokonce jsem viděl, že je tam skvělé obsazení - bonus navíc!

A výsledek? Docela lituju, že jsem si s sebou nevzal nic, do čeho by se dalo zvracet. Ať už vzpomínám sebevíc, zkrátka mě nenapadá horší patlanina než to, co jsem viděl před necelým týdnem.

Možná se najdou i lidé - nepočítaje mladičké nevyspělé holčičky, co razily do kinosálů jen kvůli Mišíkovi -, kterým se film líbil. Každý máme jinou hranici humoru, jinou toleranci ohledně urážek, takže je to jedině logické. Ovšem já se do kategorie nadšenců tentokrát opravdu řadit nemůžu. Popravdě se mi ještě teď z některých scén zvedá kufr. :D

Ale dost už „okecávání“. Budu konkrétní - a nebudu si brát servítky. Třeba tak zachráním ještě pár dalších mozkových buněk, jako u svých několika přátel, kteří zamířili radši na Thora. A dobře udělali. :D

1) Úchylnosti, kam se podíváš
Beze srandy. Film tím začíná, končí a je na nich založená skoro každá scéna. Vlastně, celý příběh začíná tím, že Tomáš Matonoha v roli rozvedeného otce vejde do pokoje svého dospívajícího syna (Mišík), kde se ho v několika větách zeptá, jestli vůbec sleduje porno, jaké, a nakonec mu vyjmenuje i konkrétní druhy porna. Ke konci rozhovoru navíc synovi skoro doporučí, aby mu přebral jeho přítelkyni Terezu.
Nevím jak vy, ale na mě je tohle silný kafe. K tomu si připočtěte trenéra rychlobruslařek, který se neustále chytá za koule, má sprosté, nemístné a zvrhlé poznámky, pak další dva otce, co to taky se slušností nedotáhli zrovna daleko a hned se vám po nějakém kyblíku na zvracení zasteskne.

Věřte mi, že bych fakt strašně rád řekl, že to jsou všechny příklady zvrhlých scén, ale kdyby měly být všechny, tak to vystačí na jeden samostatný článek. A zase tak moc vás tím trápit nebudu. :D

2) Scénář jako od prvňáka
Počínaje rozhovorem na začátku filmu a konče poslední větou, scénář stál zkrátka za nic. A to se držím v mezích slušnosti. Když vypustím úchylnosti, které jsem už zmiňoval, a urážky, ke kterým se teprve dostanu, většina dialogů byla slaboduchých, dala se napsat mnohem lépe anebo nedávala smysl. Ať už se jedná o rozhovor v knize nebo ve scénáři, obojí by mělo odsýpat, mít nějakou pointu a logiku. A to, že přesně tohle v Bajkeřích chybělo, je docela smutný, řekl bych.

3) Urážky to zachrání?
Jako součást LGBT menšiny, a zastánce menšinových práv obecně, zkrátka neschvaluju nemístné urážky, které se týkají právě takového tématu. A to mluvím i o rasistických nebo sexistických poznámkách. Kam tím mířím? Jedná se o to, že aby byl film „společensky přijatelný“, tak se v něm musí vyskytovat někdo, kdo je součást LGBT menšiny a někdo, kdo je jiné rasy než bílé (europoidní). Tedy aspoň podle toho, co jsem slyšel.
Tento film to sice splňoval, ale přesto bylo všechno špatně. Uznávám sice, že jeden jediný fór, týkající se barvy pleti, pronesla osoba, které se to týkalo, a byl celkem dobrý. Ale zbytek? Děs a hrůza, hrůza a děs. Sice se tam objevily dvě dívky, co spolu chodily, jenže nebylo to ono. Nebyla mezi nimi ta chemie. Zkrátka jsem ji tam neviděl. Působilo to uměle. O to horší bylo, že další hlavní postava, Saša, předstíral od začátku, že je gay.

…Ano, to mluvím vážně. Nevím, jak pro vás, ale tohle je pro mě prostě hnus. Mimoto, že právě na něj následně směřovaly všechny urážky, je to zkrátka nečestné a hází to děsné světlo na komunitu (protože takhle se gayové prostě nechovají a tečka). Kdyby k tomu měl alespoň nějaký dobrý důvod (viz film „Když si Chuck bral Larryho“), ale ne, nic. Uznávám, že tohle kritérium nemusí vadit ve filmu každému, možná jsem přecitlivělý, ale myslím, že se mezi vámi najdou i ti, co se mnou budou souhlasit. Alespoň v to doufám.

Ještě jedna věc: ne všechny urážky na LGBT komunitu mi vadí. Když se jedná o takové ty typické, co slýchávám dnes a denně, nevadí mi, vyskytnou-li se ve filmech. Vlastně to beru z humorné stránky, už jsem to naučil. Ale to, co bylo tady, bylo předpojaté a hnusné, byť jich bylo méně, než třeba ve filmu „Účastníci zájezdu“. 

4) Záběry kamerou
Detail, co se může stát velkým problémem, když je člověk puntičkář. Netvrdím, že to bylo natočené vyloženě špatně, ale některé záběry byly opravdu - podle mě - docela viditelně zlé, zbytečné, nepovedené nebo nechutné. Rozhodně mi to na náladě nepřidalo a filmu na kvalitě taky ne.

5) Klišoidní příběh a divné postavy
U komedií většinou není zrovna náročné odhadnout, jak asi film dopadne. Od toho jsou oddechové, aby se člověk nenapínal a nemusel moc přemýšlet. Nějaká neodhalená zápletka tam sice je, ale ne moc náročná.
Inu, řeknu vám, v tomhle příběhu opravdu napětí nehrozí. Od prvních pár scén bylo naprosto jasné, že se všichni spárují, kdo s kým skončí a jak to celé dopadne. Nic, kromě peněz, které jsem za lístek do kina vyhodil, mě nedrželo u plátna. Ani trocha napětí. Prostě nic. Nudilo mě to.
A postavy? Nejenže hlavní postavy byly docela zkažené a jejich uvažování bylo občas docela nepochopitelné, ale i ty vedlejší. Nad většinou charakterů a jejich chováním jsem se skoro neustále chytal za hlavu - ještě teď mě z toho bolí čelo i ruce. Snad jen jedna z nich to zachránila, a to Tereza, ztvárněná Hanou Vágnerovou.

To je z mých argumentů asi tak vše. Znovu opakuju - běžně filmy nehodnotím, ani si vyloženě nestanovuji kritéria, podle kterých bych si je následně řadil ve svém osobním žebříčku. Buď mě baví, nebo ne. Ovšem myslím, že už vám došlo, že Bajkeři jsou úplně jiný případ. Zkrátka jsem nedokázal je nehodnotit. Nezkritizovat. Těžko se nenadává na něco, u čeho má člověk chuť si zacpat uši a vydloubnout oči. :D

Na závěr doufám, že případné fandy tohoto „skvostu“ jsem si moc neznepřátelil, a že jsem třeba někomu opravdu zachránil duši a mozek, když jsem ho odradil od zhlédnutí Bajkerů. :D

Samozřejmě, abych nebyl zase tak velký „hater“, chci to zakončit na hezkou notu. Ve skutečnosti totiž byla jedna věc, která se mi na filmu líbila. Taková drobnost, ale ano, byla. Hudba? Ne, soundtrack je taky děsný, ale shhh. Vlastně mám na mysli úplný detail, a to tu reklamu, co mu předcházela. Ta byla strašně fajn. Moc, moc fajn. :)))