Film, ze kterého tuhne krev v žilách aneb tak trochu vražedná cesta vlakem

11. listopadu 2017

Někdo by mohl říct, že psát článek prakticky hned po zhlédnutí filmu je tak trochu hloupé, protože v člověku pořád přetrvává ten prvotní pocit, většinou nadšení, který mnohdy bývá zveličený. Dalo by se říct, že to není objektivní. Na druhou stranu, já zastávám ten názor, že když nad tím přemýšlím až moc dlouho, zapomenu, co přesně jsem si myslel o filmu doopravdy. Já totiž o případné kritice dumám okamžitě, už v průběhu - nezávisí na tom, jestli se jedná o knihu či o film.

Jméno, které zná snad každý

Neznám asi nikoho, komu není známé jméno Agatha Christie, a jedním z příběhů napsaných její rukou je i „Vražda v Orient-Expresu“. Slavný Orient-Expres, který autorce posloužil jako inspirace, byl opravdu v roce 1929 přinucen na pět dní zastavit. Byl prakticky zavalen sněhem a ledem - pokud jsou zdroje mých informací pravdivé. A když se nad tím zamyslím, tak docela chápu, že to autorku přimělo se zamyslet. Pět dlouhých dní uprostřed ničeho. Pět dní, během kterých se mohlo stát naprosto cokoli… Třeba i vražda.
Knihu jsem nečetl, a přestože jsem si vždycky chtěl příběhy od Christie jednoho dne přečíst, po zhlédnutí filmového zpracování přerostl můj „pouhý zájem“ v plány. Vysloveno s naprostou jistotou - nebo napsáno, chcete-li -, vážně to mám v plánu. Už z filmu mám jasno, že původní příběh je originální, lehce mysteriózní, tajemný, napínavý a jednoduše brilantní. Že bych dal na chvíli sbohem povinné četbě?

Ale radši přejdu k filmu, protože o něm je vlastně celý tento článek. Co se týká příběhu jako takového, ten hodnotit nebudu. Nemá to cenu; svým způsobem to není část filmu, která by měla na kritiku tvůrců vliv. Nebo by aspoň neměla mít, ne v tomto případě, kdy za originální příběh může někdo úplně jiný, tedy spisovatel. Mimoto je z mého „básnění“ výše docela dost patrné, že původní předloze dávám jasnou jedničku s hvězdičkou. :D

Vtipný knírek aneb Hercule, jak ho ještě neznáte

Ještě než jsem šel do kina, pročetl jsem si pár recenzí, abych měl nějakou představu. A zpětně musím uznat, že s valnou většinou z nich souhlasím. Ačkoli jsem neviděl jiné zpracování tohoto konkrétního příběhu, už několikrát jsem měl tu možnost zahlédnout v televizi kousek seriálu s jedním určitým hercem (David Suchet). Takže ano, bylo zvláštní, když pro jednou nebyl Hercule Poirot on, ale někdo jiný, konkrétně samotný režisér filmu, Kenneth Branagh.
Každý hodnotí jeho výkon úplně jinak, aspoň tak se to zdá mně. Velcí zastánci „pravého“ Hercula kritizují na Branaghovi skoro vše, od hereckého výkonu až po jeho docela komický knírek. Naopak já jsem byl docela dost spokojený. Zčásti proto, že nemám vyloženě nějaký velký vztah k již zmíněnému druhému herci, ale také proto, že celkově si můj obdiv Branagh vážně zasloužil. Jen to byl zkrátka nezvyk. Ale rozhodně to byla komplikace, kterou mi nebylo zatěžko překonat. :)

Herci bez emocí nebo loutky?

Když se zaměřím na podle mě nejdůležitější část jakéhokoli filmu, tedy herecké výkony, asi - zcela určitě - se rozepíšu. Musím se přiznat, že abych v tom sám neměl guláš, rozdělil jsem si film na třetiny.
První třetina, mimo úplného začátku, tedy úvodních deset minut, byla asi nejslabší článek filmu. Počáteční čtvrt hodinku zmiňuju proto, že měla spád i humor a příjemně diváky naladila na celý film. Zbytek té třetiny, tedy její valná většina, už tu jiskru postrádala. Ne, že by byla vyloženě nudná, o to nejde. Bavila mě, stejně jako celý film, neusínal jsem, nepřivíral ani neobracel oči v sloup. Ale kdybych měl něco tvůrcům vytknout, ukázal bych zkrátka na tuto část filmu, bez váhání. I po delším zvážení by tomu tak bylo. V tomto je můj názor opravdu neměnný.

Důvodů k tomu mám rozhodně víc než jeden. V porovnání s dalšími dvěma třetinami mi tam chyběla hudba, to zaprvé. Ne, že by tam nebyla vůbec, jen jí nebylo dost. Přičtu-li k tomu herce, co se v této části nijak nevyznamenali, ani nepředvedli, tak už to dává do kupy slabší část filmu. Herci skoro vždycky řekli ne víc než pár slov, vlastně to byly spíše holé věty, ve kterých chyběly patřičné emoce. Bylo to bez jiskry, bez spádu, takže nezbývalo než trpělivě čekat, až konečně začne „show“.

Vlak zastavuje, zatímco film se rozjíždí

A že to byla show. Psychologická, emocionální, napínavá, dechberoucí… Kdybych měl jmenovat všechna adjektiva, která mě napadají, nevznikl by článek kratší než tisíc slov ani náhodou. Shrnuto a podtrženo, čím víc děj a čas postupoval, film konečně získával tu jiskru, kterou postrádal na začátku, držel mě přibitého v sedačce a nutil můj mozek i po týdnu školy zase „makat“. Ale tentokrát jsem si to přemýšlení vážně užíval. Právě proto, že jsem neměl ani ponětí o tom, jak to doopravdy skončí, jsem hltal každé slovo, větu, pohyb, ale i nádechy všech postav. A stejně jsem nepřišel na to, kdo je vrah, dokud to neodhalil Poirot - i když jsem se svým podezřením nebyl tak úplně vedle.

Popravdě? Nestydím se prohlásit, že podle mě zkrátka v druhých dvou třetinách filmu herci opravdu excelovali, stejně tak tvůrci. Dokonce mě film ke konci i mírně rozbrečel. Místy to byla detektivka, a místy skoro až psycho-thriller, ve kterých se rád vyžívám. Režisér a scénárista si strašně krásně pohráli s celým psychologickým podtextem, který původní kniha nabízí, a zapůsobili tak na divákovu psychiku a emoce zároveň. Záběry kamerou při napínavějších, ale i doplňujících scénách taky musím zmínit, protože i ty byly více než povedené. A dokonce i Branagh si mě nakonec získal. Možná si ho neoblíbí všichni, ale podle mě rozhodně byl i on skvělým Poirotem.

A co bude dál?

Ke konci filmu jsme mohli být svědky na vtipnou narážku dalšího příběhu z pera Agathy Christie - Vražda na Nilu.

„Another murder, in Egypt.“

„Where?“

„Right on the bloody Nile.“

(přepsáno vlastními slovy)

Za sebe doufám, že se Branagh opravdu rozhodne natočit i další příběhy, a že to neskončí pouze u Orient-Expresu. Pokud tak udělá, rozhodně budu jedním z těch, co poběží do kina jako první, protože jeho verze této konkrétní detektivky na mě zapůsobila opravdu hodně, a ještě dlouho se z tohoto filmového zážitku budu „vzpamatovávat“.